Proč vlastně vypukla první světová válka – a proč právě v Evropě, která se považovala za vrchol civilizace? V jedné z myšlenkově nejhutnějších částí Světové revoluce opouští Tomáš Garrigue Masaryk bezprostřední líčení svého zahraničního odboje a nabízí pozoruhodný rozbor Evropy před rokem 1914. Sleduje soupeření velmocí, Trojspolek i vnitřní problémy Rakouska-Uherska, ale především vzestup Pruska a proměnu Německa v militarizovanou mocnost. Za světovou válkou podle něj nestojí jediná událost, nýbrž hluboký střet politických systémů a idejí. Masaryk vede posluchače ještě hlouběji – k samotným kořenům moderní evropské společnosti. Proti sobě staví starý svět monarchie, teokracie, militarismu a absolutismu a nový svět demokracie, humanity a práva národů na sebeurčení. Přemýšlí o katolicismu a protestantismu, reformaci i humanismu a ukazuje, jak byly v Německu ideály Goetha, Kanta či Schillera postupně zatlačovány pruským militarismem a pangermanismem. Demokracie je podle Masaryka stále teprve na počátku své historické cesty – svět se nachází v přechodu „od teokracie do demokracie na podkladě humanitním“. První světová válka se tak v Masarykově podání mění z konfliktu armád v zápas o budoucí podobu civilizace. Proti imperiální představě, podle níž rozhoduje síla, staví právo malých národů na samostatnost a Wilsonovu myšlenku Společnosti národů. Válka nakonec smetla staré říše a otevřela prostor novému politickému uspořádání Evropy. Masaryk tak nenabízí pouze výklad toho, proč svět roku 1914 vstoupil do katastrofy, ale také proč z ní už nemohl vyjít stejný.